Základem tohoto plemene byli původní
malí alpští koníci z jižního Tyrolska a z oblasti kolem
Meranu a Bolzana. V okolí Hafflingenu v Ötzalských Alpách byl
za použití orientálních hřebců, získaných v dobách
tureckých válek, a noriků či snad i freibergerů vyšlechtěn
malý kůň s mimořádným smyslem pro práci ve vysokém terénu.
Původní těžcí alpští koně již vyhynuli.
Moderní haflingové mají v rodokmenu
araba jménem El Bedavi. V kohoutku měří 134 až 142 cm, koně
znovu křížení s arabem až 145 cm. Formát je obdélníkový,
hřbet dlouhý 137 až 150 cm, obvod hrudi měří měří kolem
172 cm a holení 18 cm. Zbarvení je vždy ryzé nebo izabelové,
typická je velmi hustá, bohatá zvlněná hříva a ohon plavé
nebo stříbrné barvy. Hlava s velkýma očima a malými ušima
sice není klasická, ale je velmi úhledná. Nohy jsou zdravé,
korektní, záď silná a kopyta vynikají kvalitou. Chody jsou
volné, krok dlouhý, v horském terénu velmi jistý. Nejlepší
hřebčíny označují svůj odchov výžehem ve tvaru protěže
a s písmenem H uprostřed. Předkové haflinga zdědili
vlastnosti horských tarpanů a uchovali si je jako předpoklad
pro práci v horách. Chov na pastvinách upevňuje zdraví koně,
takže mají vynikající srdce, plíce a skvělou kondici. Původně
byli všestranní, sloužili jako soumaři, k jízdě i k lehkému
tahu. Uplatňovali se v lesnictví i v armádě. Také císař
František Josef I. jezdil v pozdějším věku na haflingské
klisně. Dodnes je toto plemeno populární v Rakosku, Německu,
ve Švýcarsku a v Itálii. Dováží se i do ČR, ale jeho chov
zde se soustřeďuje pouze na malých farmách a rančích.
